Všechno je to v hlavě
Alespoň já to tak vnímám. Chce to srovnat si v hlavě „proč a jak“ a potom už to jde. Ne samo, ne lehce, ale jde.
Samozřejmě jsem i já za svůj život vyzkoušela různé diety, ale… Budu opakovat to, co se všichni dočítáme každou chvíli. Diety na chvíli zabraly, jenomže potom šlo všechno do kopru a moje váha se nejen vrátila, ale pokaždé se posunula o několik stupínků výš. No, a když jsem po padesátce zjistila, že jsem dosáhla trojmístného čísla, že se mi špatně dýchá, že moje klouby dostávají čím dál tím víc zabrat a že se pomalu ani neohnu, tak jsem si řekla, že je to moje ostuda, protože to není o žádné nemoci, ale o přejídání se. O Martině jsem slyšela, našla jsem si její web, napsala, ona rychle zareagovala a už to jelo.
Nebudu zastírat, že to bylo ze začátku jednoduché. Nebylo, ale logicky jsem si řekla, že když se mohou a vlastně musí omezovat lidé nemocní, kterým nic jiného nezbývá, proč bych to nedokázala já. A dokázala. Mám dole 17 kg, na centimetry jsem podala také poměrně slušný výkon a ještě míním pokračovat. Je to opravdu v tom nebýt líná, naplánovat si jídelníček na 2 – 4 dny, navařit si, nachystat si krabičky a začít. Neodkládat to na určité datum. Já jsem si nutriční plán u Martiny vyzvedla v pátek, zajela jsem na nákup, protože ona jídelníček velmi dobře přizpůsobuje potravinám dostupným v chlumeckých obchodech, v sobotu jsem se nad ten plán posadila a v neděli už jsem jedla „nově“. Samozřejmě, že jsem občas tápala, ale nebyl problém Martině napsat nebo zavolat a věc si ujasnit, za což dodatečně ještě jednou dík.
A ještě něco. Martina to asi nerada uslyší, ale jsem zářným příkladem pro lidi, kteří se nemohou či nechtějí moc hýbat. Věřte mi, jde to i téměř bez pohybu :-)
Tak co, jdete do toho?